Za peníze, které jste před dvěma lety uložili na účet v bance, si teď koupíte o dost míň, než se dalo pořídit tehdy. Co s tím? Staňte se investorem. Přinejmenším s podílovými fondy to zvládne každý.
Na běžném účtu v bance peníze ztrácejí hodnotu. A i když je dáte na účet spořicí s lepším úrokem, pořád to nebude dost, abyste aspoň vyrovnali inflaci.
Rádi byste tedy začali investovat. Ale máte strach, že o peníze přijdete, a pocit, že investování je výsada bohatých.
Strach mít nemusíte. Ne že by tu nebyla rizika, ale s rozumným přístupem se dají snížit na snesitelnou míru (s tím, že každý si může dovolit snést něco jiného). A dokonce ani spousta peněz není potřeba – investovat se dá od stokorun měsíčně.
Na finančním trhu se dají peníze vydělávat různými způsoby: na dluhopisech, akciích, ale třeba i na pohybu kurzů měn. Investovat se dá také do komodit, tedy do surovin – od zlata či ropy přes bavlnu, dřevo, vepřové maso až ke kakau a pšenici: nakoupíte a čekáte, až (jestli) se zvedne cena, abyste mohli prodat se ziskem. Jenže – málokdo z nás ví, jak to funguje třeba s cenami toho kakaa. Co ji a jak může ovlivnit?
A tady se dostáváme k hlavnímu zákonu každého investora: investuj jen do toho, čemu rozumíš.
Není to ale pravidlo jediné.
Lepší hodně malých rizik než jedno veliké
Řekněme, že byste si chtěli koupit akcie farmaceutické společnosti Merck. Věříte, že léky mají budoucnost. Ve farmacii se orientujete.
První problém: jako drobný investor nemáte moc peněz. Cena za akcii je něco přes sto dolarů. Když jich budete chtít koupit víc, z vašich úspor to ukousne znatelnou částku.
Zároveň to znamená, že vaše investice bude závislá výhradně na akciích této firmy. A to je moc velké riziko. Nemůžete vsadit všecko na jednu kartu, riziko potřebujete rozdělit neboli diverzifikovat. Rozdělení rizika je nesmírně důležité v životě i ve financích.
Lepší by bylo mít akcie více farmaceutických firem. A to pořád ještě není opravdové rozložení rizika – abych si mohl být jistější, potřebuju vložit peníze ještě do něčeho úplně jiného než do medicíny. Jenže na to už peníze nemám vůbec.
Spojte se
Tohle řeší podílové fondy. Patří mezi nástroje takzvaného kolektivního investování. Víc malých investorů se spojí dohromady, dají peníze na jednu hromadu a z nich už si můžou pořídit poměrně pestrou škálu akcií nebo dluhopisů. Takto vytvořené portfolio je pochopitelně stabilnější a odolnější než vaše jedna akcie. Každému pak připadne podíl na celkovém výnosu nebo ztrátě.
Samozřejmě: podílový fond není žádné družstvo, kde se o investování hlasuje. Podílové fondy zřizují firmy, kterým se říká správce fondu a ten musí mít licenci od příslušného regulátora, u nás od České národní banky.
Jde o profesionály, kteří mají praxi na finančním trhu a jeho vývoj průběžně sledují. Podle toho nakupují nebo prodávají cenné papíry do portfolia podílového fondu. Případně si k tomu můžou naprogramovat stroje.
Investování samotné je pak technicky velmi jednoduché: dnes pravidla probíhá prostřednictvím internetového nebo mobilního bankovnictví nebo jiné obslužné aplikace některého makléře či zprostředkovatele, kde si jednoduše fond nakoupíte nebo jej prodáte. Tamtéž lze také sledovat jeho průběžný vývoj hodnoty. I nebankovní distributoři dnes již mají část aplikaci se stejnými funkcemi jako banky, není se čeho v tomto směru bát.
Základní fondové pojmy
Podílové fondy se podle toho, kam převážně investují, nazývají dluhopisové, akciové, komoditní a samozřejmě jsou i fondy smíšené, které mají portfolio složené z různých investičních instrumentů.
Fondy mají svůj investiční horizont. Je to počet roků, na jaký vám doporučuje správce investovat, a s tímto horizontem také správce fondu počítá při svých investicích. Běžný je investiční horizont pět roků, ale jsou i fondy stavěné na horizonty kratší i delší.
Jedna z naprosto klíčových informací při výběru fondu je jeho rizikovost. Udává se takzvaná riziková třída obvykle na stupnici do sedmi, kde čím vyšší hodnota, tím vyšší riziko.
Rizikovost odpovídá složení fondu a říká vám, jak hodně se očekává, že bude kolísat hodnota fondu. Dluhopisové fondy mají nižší rizikovou třídu někde kolem hodnoty 2 – celková hodnota jejich majetku bude tedy kolísat málo a pravděpodobnost ztráty i zisku je nízká. Naopak tomu bude u čistě akciových fondů, kde bude riziková třída 6–7. Zde je pravděpodobnost ztráty i výdělku vysoká.
Nechte se proměřit
K tomu, abyste zjistili, jaká riziková třída odpovídá vaši znalostem a zkušenostem, slouží investiční dotazník. Jeho vypracování vám podle pravidel Evropské unie musí nabídnout každý distributor investičních produktů.
Můžete sice jeho vypracování odmítnout, ale nedělejte to – vzdali byste se tím významné části ochrany, kterou vám poskytuje zákon. Investiční dotazník obsahuje zpravidla sadu otázek a všechny odpovědi se bodují.
Podle konečného součtu bodů se určí vaše maximální doporučená riziková třída. Při vypracování dotazníku si rozhodně nenechte napovídat od prodejce. Zprostředkovatelé mají někdy tendenci napovídat, abyste dosáhli co nejvyššího počtu bodů a dosáhli i na ty nejrizikovější fondy. Za nejrizikovější fondy bývá pro zprostředkovatele nejvyšší provize…
Co to stojí
Za podílové fondy se platí. Za některé míň, za některé víc. Platíte poplatky za správu fondu, někdy platíte poplatky vstupní, někde musíte zaplatit za výstup.
K rychlé orientaci a snazšímu porovnávání poplatků mezi různými fondy slouží ukazatel TER – Total Expense Ratio neboli index celkových nákladů na provoz fondu. Vyjadřuje se procentem z majetku a zahrnuje například náklady na mzdy, marketing i audit. Všechny tyto náklady snižují výnos fondu. Jestliže tedy například fond docílí za rok zhodnocení sedm procent a TER je dvě procenta, zisk pro investory se tedy snižuje na zhruba pět procent. Čím nižší je TER, tím méně poplatků.
Co číst
Ke každému fondu existují materiály popisující jeho cíle, aktuální složení a výnosnost. Prospekt fondu. Doporučujeme prostudovat především KIID, tedy klíčové informace pro investory, kde je souhrn údajů o fondu.
Závěrem si připomeneme další důležitou poučku pro investování: minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích.
Jan Müller
Celý článek si můžete přečíst na tomto odkazu.
